Hard Decision - 12. Část

22. září 2011 v 20:26 | Michelle |  Hard Desicion
"Skvěle, to je úžasné. Jste tak blízko. Vylezte až na samý hrchol kopce a tam bude jeskyně. A tam někde bude ten letkvar" řekla.
"Pak ti zavolám" típla jsem to. A zavřala jsem dveře od auta a pomalu šla k Damonovi.
"Musíme nahoru" ukázala jsem směrem ke kopci.
"Dobře ale nečekej, že tam půjdu po lidsku" řekl a vzal mě do náruče. "Drž se pořádně" zasmál se a běžel upíří rychlostí ke kopci. Běžel dost dlouho protože kopec to byl obrovský ale za pět minut už jsme byli nahoře. Na Damonovi bylo vidět vysílení. Z tašky jsem proto vyndala lahev krve, kterou jsem si vzala pro jistotu taky. Podala jsem mu jí a on ji hnedka vypil.
"Děkuju, zlato" políbil mě na tvář a vzal mě za ruku a šli jsme k jeskyni, která byla před námi.
12. Kapitola v celém článku
Šli jsme jenom malý kousíček a už jsme stáli před jeskyní. Měla jsem trochu strach. Ani jsem nevěděla proč ale věděla jsem jistě že to musíme udělat. Z tašky jsem si vzala baterku a s Damonem po boku jsem opatrně vešla do jeskyně.
"Teď už jen najít ten letkvar" řekla jsem a rozlédla jsem se tu.
"Myslím že je právě támhle" ukázal za uzoučkou chodbu ve které byla tma.
"Asi máš pravdu" řekla jsem a oba jsme šli k té chodbičce. Všude byla obrovská tma. Byla tu i obrovská zima ale to mi bylo celkem jedno protože teď jsem tady takže to dokončíme. Vešla jsem do chodby a posvítila jsem si baterkou. Ale Damon pořád nešel. Byla mi to divné a tak...
"Damone, jdeš?" zeptala jsem se.
"Rád bych ale.." řekl a já pochopila.
"Chceš říct že tam musím jít sama?" řekla jsem a on přikývl.
"Pojď ke mě, El" vrátila jsem se k němu a čekala co udělá.
"Teď je všechno jenom na tobě. Teď můžeš dokázat jak silná jsi a že to dokážeš ale pro jistotu.." kousl se do ruky a začala mu téct krev. "Vem si mojí krev, nechci o tebe přijít" nejdříve jsem si myslela že žertuje ale on se tvářil tak vážně že mi nezbylo nic jiného než...se jeho krve napít. Bylo to něco strašného. Krev chutnala tak příšerně. Sice jsem už nejméně jednou upíří krev pila, od Stefana ale Damonova byla horší. Po chvíli jsem se odtrhla a utřela jsem si pusu.
"Tak to by mohlo stačit" řekla Damon a přitiskl si mě k sobě. "Drž se, Eleno" řekl.
"Budu, co nejdřív budu zpátky" políbila jsem ho na tvář a šla k uličce. Naposledy jsem se na Damona podívala a šla jsem chodbičkou. Musela jsem se hodně krčit abych se nepraštila to hlavy. Konečně jsem byla venku z uličky a rozhlédla jsem se po "místnosti" ve které jsem teď byla. A v tom..jsem ho uviděla...ten letkvar. Byl v malé skleněné lahvičce na kamenném podstavci. Opatrně jsem se vydala k němu. Už jsem u něj stála ale bylo mi divné že by tam byl jen tak. Ze země jsem vzala kámen, který byl přibližně velký jako ta lahvička. A opatrně jsem podala lahvičku a na její místo jsem umístila ten kámen. To pro jistotu, kdyby tam byl nějaký spouštěč nebo něco takového. Lék jsem si dala do tašky a šla rychle zpátky k Damonovi. Vyšla jsem z chodbičky a koukla jsem na něj.
"Máš?" řekl.
"Zkus hádat" usmála jsem se a políbila jsem ho. "Pojď vypadneme odsud" řekla jsem.
Pokračování příště
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Copyright © 2010 - 2011 | Fansite | iHeart-NinaD
Hosting | blog.cz